Co má společného vaření a učení aneb jak se připravit na nadcházející zkouškové

Během svého vysokoškolského studia jsem objevila jeden neočekávaný koníček, začalo mě bavit vařit. Přiznávám, zpočátku to byla spíš nutnost, protože jsem nechtěla každý den večeřet rohlík se sýrem. Zároveň jsem vnímala, že i můj mozek si zaslouží něco lepšího. Nečekaným benefitem ale byla i manuální stránka věci - po celém dni ve skriptech nebylo nic lepšího než vyrábět v létě marmelády, v zimě se “plácat” v kimchi a na jaře si pěstovat kombuchu a kvásek. V článku se dozvíte, jak si efektivně rozvrhnout čas, jak se učit i konkrétní tipy z oblasti psychohygieny. Pojďte si přečíst recept na dokonalé zkouškové - a snad i dokonalé výsledky.

Zásadním klíčem k úspěchu je práce s časem

Když se naučíte pracovat s časem, máte napůl vyhráno. Když vaříte vývar, také jej není možné uvařit za půl hodiny. Dává proto smysl se hned ze začátku zamyslet, kolik ingrediencí a času budu potřebovat a co si můžu připravit dopředu.

Nezačínejte dva týdny před zkouškou. Přemýšlejte už během semestru - jak je látka obtížná a kolik času jí bude potřeba věnovat. Někomu vyhovuje volnější semestr a intenzivní učení na poslední chvíli, většině ale pomáhá průběžná příprava. Co se dá „uvařit” dopředu? Pro mě bylo ideální chodit například i na přednášky aktivně - psát si poznámky a alespoň jednou za týden si učivo zběžně projít. Zkouškové potom není takový náraz.

Během zkouškového se neučte 12 hodin denně, ale třeba jen 6 - kvalitně. Buďte realisté a počítejte s tím, že se nedá jet týden v kuse bez pauzy, a plánujte si i dny odpočinku. Učivo si rozdělte na menší bloky - pokud máte 100 otázek, stanovte si dosažitelný denní cíl, například 5 otázek za den. Průběžné plnění těchto malých cílů vám zároveň pomůže udržet motivaci a budete na sebe téměř každý den hrdí, že jste to zvládli! Malé kroky v souhrnu tvoří úspěch.

Mně osobně vyhovovalo rozvrhnout si podrobně i jednotlivé dny. Ráno jsem nezačínala novou látkou, ale opakováním té předchozí. Opakování je skutečně matka moudrosti - učit se měsíc a pak pouhé dva dny opakovat se nevyplácí. To jsem totiž většinou už 70 % věcí úspěšně zapomněla.

Při učení jsem používala techniku Pomodoro. Ta spočívá v tom, že se 25 minut soustředíte jen na jeden úkol - například naučit se první část otázky. Snažíte se dostat do učebního flow - mít vypnutý mobil, nezabývat se ničím jiným než učivem. Po 25 minutách následuje 5 minut odpočinku - ideální je se krátce protáhnout, zaměstnat mozek něčím uvolňujícím, napít se. Po 5 minutách se zase vrátit k dalšímu bloku soustředění. Po čtyřech takových blocích následuje větší pauza - ideální například na kávu nebo oběd.

S rozvržením učiva souvisí i jedna životně důležitá věta - done is better than perfect. Je lepší vědět od každého něco než mít perfektně zvládnutou jen úzkou část. Při „špatně” vytažené otázce vám detailní znalost jiného tématu nepomůže. Pokládejte si během učení otázku - vím z každého okruhu alespoň něco? Vnímám učivo v souvislostech?

Rozvrhnu si čas, ale jak se vlastně učit?

Každému vyhovuje jiný styl učení. Když objevíte ten svůj, ušetříte si spoustu času i energie. Sedí vám se zavřít do pokoje a číst si učebnici, skripta, judikaturu? Sedí vám si dělat ze všeho výpisky? Jste postava z Marečku, podejte mi pero a musíte u učení chodit a říkat si všechno nahlas? Vyzkoušejte cokoliv. Jedna věc ale platí pro všechny - učit se aktivně. Pokud vás čeká ústní zkouška, zkuste si losovat otázky a odpovědi říkat nahlas, stejně jako u zkoušky „naostro”. Učitelé často hodnotí nejen znalosti, ale i schopnost logicky a souvisle mluvit. Jestliže vás čeká psaní klauzury, zkuste si alespoň jednu napsat doma. Na elektronické nástěnce fakulty bývá mnoho zadání z předcházejících let.

Pomáhá připravit si ke každé otázce „kostru”, strukturu. Čím začít, definice, praktické příklady, co zařadit na konec? Co je „problematickým” prvkem každé otázky? Jsou tam nějaké chytáky? V ideálním případě usednete k potítku, začnete psát předem naučenou strukturu a vědomosti vám u jednotlivých odrážek začnou samy naskakovat.

Učit se umím, čas je rozvržen. Co se učit?

Vyučující často varují před využíváním tisíckrát použitých neaktuálních materiálů na internetu. Podobně jako u vaření, i tady platí, že na „ingrediencích” záleží a z vody člověk zpravidla nic neuvaří. Pokud nedisponujete vlastními materiály, zkuste si sehnat ty nejlepší. Sdílejte materiály se spolužáky, pátrejte po již zveřejněných klauzurách, ptejte se vyučujících, z čeho čerpat, co je stěžejní zdroj, ze kterého by se učili oni sami.

Zároveň si dejte pozor, abyste energii zbytečně netříštili. Místo šesti verzí téhož si vyberte jednu, které věříte a která vám sedí.

Ke komu jdu na zkoušku?

Když vaříte pro vegetariána, neuděláte mu steak. Pokud jdete na zkoušku z trestního práva k někomu, kdo napsal disertační práci o odklonech v trestním řízení, podívejte se na tohle téma podrobněji než na mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Pokud někdo klade důraz na pochopení, snažte se látku vysvětlit vlastními slovy - třeba tak, jako byste ji vysvětlovali někomu bez právního vzdělání.

Jak pečovat sám o sebe během zkouškového?

Na sebe nezapomínejte. Platí jednoduchá rovnice: čím lépe se cítíte, tím lépe se učíte. Ačkoliv se domníváte, že i kdybyste se učili 20 hodin denně, tak stejně je to málo, tak mějte na paměti, že je lepší se učit 6 hodin kvalitně, než 20 nekvalitně. Odpočinek nepodceňujte - učení je náročná mentální činnosti a pokud nedopřejete mozku dost času na regeneraci, tak vám to vrátí. Spánek není luxus a bez něj si člověk pamatuje polovinu. Osobně jsem bojovala ale s jinou věcí - během zkouškového se mi nedařilo spát, měla jsem problém hlavu „vypnout”. Pokud to máte podobně, určitě sáhněte po vitamínech, doplňcích stravy. Mně pomáhalo i cvičit spánkovou jógu, během usínání se zaměřit jen na svůj dech (technika dýchání 4 - 7 - 8), poslouchat nenáročné audioknihy, vždy se přes den unavit hodně i fyzicky. Někomu pomáhá box, někomu sauna, jinému plavání, důležité je to, že i krátký pohyb dokáže udělat velký rozdíl - třeba 20 minut intenzivního cvičení často pomůže hlavě víc než další hodina nad skripty.

„Nestačí mít pravdu.“ Rozhovor se soudcem Adamem Talandou o civilním procesu a spravedlnosti

Patrik Daniel Turoň

Rozhovor s JUDr. Adamem Talandou, Ph.D. nabízí pohled soudce okresního soudu se specializací na civilní právo na to, jak se v každodenní praxi potkává „tvrdé“ z...

Nezapomeňte dělat věci, které vám dělají radost. Plánujte, kam pojedete na dovolenou, pište si deník, choďte běhat. Když budete mít možnost, vyražte do přírody. Chvíle odpočinku si nevyčítejte. Čím víc je člověk mentálně fit, tím rychleji a kvalitněji se učí. Když vám nebude psychicky fajn, u zkoušky dobrý dojem spíš neuděláte.

A co když to nevyjde?

Ne každá zkouška vyjde napoprvé - a někdy ani napodruhé. A to je v pořádku. Zkouška je zkušenost. I když nevyjde, příště budete vědět, na co se zaměřit, jak zkouška probíhá, každý pokus vás posílí a posune jinam.

Často zkouším nové recepty a často mi nevyjdou. Stejně tak se stává, že se špatně vyspíte, že přijde neočekávaná otázka, nesednete si se zkoušejícím. Není ostuda zkoušku neudělat, nebudete první ani poslední. Důležité je nevnímat zkoušky jako strašáky, ale jako přirozenou součást cesty. Většina vyučujících nestojí na druhé straně proti vám - naopak jsou to lidé, kteří vám ve většině případů chtějí pomoct a často si sami dobře pamatují, jaké to je procházet stresem a nervozitou u zkoušek. A i když to nevyjde napoprvé, neznamená to konec - příště to může dopadnout úplně jinak.

Zkouškové doopravdy trochu je jako vaření. Někdy se něco nepovede, jindy chybí ingredience a občas máte pocit, že se to celé rozpadá pod rukama. Ale když u toho vydržíte, dáte tomu čas a nevzdáte to po prvním neúspěchu, výsledek nakonec přijde!